Divy Světa

Divy světa

'Holá pláň, sluncem spálená vegetace byla pokryta rozžhaveným pískem, veškeré stromy na tomto ostrově byly již dávno pokáceny, doly do poslední unce stříbra vybrány a těžiště kamene do posledního kousku roztřískáno ostrými krumpáči.Masy surovin se již ani neskladovaly v městských skladech, u každého z dolů čekala doslova karavana vozů, na které vedrem sužovaní horníci či drvoštěpové nakládali těžce získané přírodní materiály. Mnoho jich padlo únavou, metropole, z nichž mizerně placeni dělníci pocházeli, neměla o tuto „podřadnou“ populaci nouzi. Jeden padl, aby se ten druhý mohl zapojit do práce – Na této myšlence probíhala stavba divu světa, monumentální stavba, k níž se sjížděly hromady povozů a vozů s hordami surovin.Architekti na této holé planině navrhovali plány a schémata, pro stavbu, která měla celý ostrov a hlavně všechna města na něm proslavit ne po celém oceánu, ale po celém světě! Rány kladiv, křik stavbařů a tesařů, skřípání dřevěných jeřábů, zdvihající mohutné klády dřeva či kvádry kamene do andělských výšin – Toto vše se vznášelo nad staveništěm, které bylo trnem v oku všem vládcům okolo. I přes mračny hlídek, střežící inženýry a hlavně konstrukci stavby, jejíž název byl pro jednoho sladký jako med a pro druhého hořký a plný závisti… Proklouzla skupinka zvědů, jejichž podrážky jako by tlumili stíny a čepele dýk, namočené v jedu nikdy neminuli míchu či hrdlo významného architekta, což značně zpomalovalo stavbu. Zalíbí-li se stavba bohům, pod azurově modrou vodou, poblíž břehu se objeví ebenové či dubové dřevo, sloužící jako skvělá opora pro monument, hlídky dostanou dar ostražitosti, dělníci pocit euforie a do rukou jim vpluje božská zručnost… Intriky a síla bohů, zrada a chytrost se obmotává kolem divů světa, neskutečně dlouhá cesta, na jejímž konci čeká sláva a věhlas, každý závistivec bude řvát s nenávistí v hlase Tvé jméno, ovšem uvnitř sebe cítí respekt a úctu k takové vůdčí a odvážné osobnosti jako jsi ty. Záleží jen na tobě, k jaké straně se přidáš: Staneš-li se hrdinou, jehož jméno bude žít navždy či závistivým vládcem, jehož bezvýznamné činy umřou spolu s jeho tělem? '

Divy světa

Divy světa vnášejí do hry novou dynamiku, hlavně co se týmové hry týče v pozdější fázi hry. K dispozici bude sedm nových budov, které půjdou na ostrovech postavit na určených místech. Pokud aliance kontroluje celý ostrov, na kterém jde div postavit, a pokud byly již splněny podmínky pro "Věk divů světa", potom může stavby začít. Na konstrukci budete potřebovat jak suroviny, tak přízeň bohů. Každý divů také přináší bonus pro alianci která div světa vystaví.

Podmínky pro stavbu divu světa

Staveniště Divu světa

aby jsme mohli postavit div Světa musíme zvolit vhodné místo na mapě.

Poté musíme zvolit jaký div světa chceme stavět:

Počítáno zleva :
1.Pyramida v Gíze
2.Vysuté zahrady babylonské
3.Philidova Socha Dia
4.Artemidin chrám v Efesu
5.Mauzoleum v Halikarnassu
6.Rhódský Kolos
7.Alexandrijský Maják

aby jsem vystavily div budeme potřebovat velké množství surovin. Suroviny se posílají z města postupně a jakmile dosáhneme požadovaného množství surovin, postaví se část divu, aby jsme vystavěli celý div musíme postavit všechny části divu světa. Jedná se o 10 části.

Surovinové požadavky pro div světa

Požadavky na stavbu Divu světa
Level				Čas Stavby (Rychlost 1)	Zrychlení (Rychlost1)
1	200000	200000	200000	~49 hodin	41.67 minut
2	400000	400000	400000	~98 hodin	62.5 minut
3	600000	600000	600000	~190 hodin	83.33 minut
4	1000000	1000000	1000000	~328 hodin	104.17 minut
5	1600000	1600000	1600000	~514 hodin	125 minut
6	2800000	2800000	2800000	~750 hodin	145.83 minut
7*	4600000	4600000	4600000	~1038 hodin	?
8*	7000000	7000000	7000000	~1370 hodin	?
9*	10000000	10000000	10000000	~1758 hodin	?
10*	13600000	13600000	13600000	~2200 hodin	?

Visuté zahrady babylonské

BONUS: +3% Produkce všech surovin

Legenda:

Visuté zahrady Semiramidiny (také označovány jako Visuté zahrady babylónské) jsou jedním ze sedmi divů světa.

Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Semiramis, která vyrostla v zelené Médii a proto Nabuchodonozor II. přikázal kolem roku 600 př. n. l. postavit visuté zahrady na terasách paláce, aby ji potěšil. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský.

Alexandrijský maják

Bonus: Ceny se u Fénického kupce sníží o 10%

Legenda:

Maják na ostrově Faru se ve starověku nacházel v Egyptě u města Alexandrie a byl nejvyšší stavbou tehdejšího světa. Počítá se k sedmi divům světa. Maják na ostrově Faru patří ke stavbám, jejichž vzhled není možno rekonstruovat, protože vyjma toho, že se z něj nic nezachovalo, neexistují ani jeho spolehlivé popisy. Nejznámější starověkou kresbou tohoto majáku je schematické znázornění majáku na minci.

Stavbu navrhl Ptolemaios Sótér, ale dokončena byla až za vlády jeho syna Ptolemaia Filadelfa. Architektem celého projektu byl Sostratu, což ale neznamená, že na projektu pracoval sám. S prací mu pomáhalo spousta dalších stavitelů a architektů. Podle popisu známého z Plinia staršího (Plinius však čerpal z jiného, dnes již neznámého díla) měla stavba čtvercový půdorys s délkou stran mezi 180 a 190 metry. V těchto rozměrech měl existovat dvoupatrový palác, který měl mít v každém rohu věž. O velikosti těchto věží není nic známo. Uprostřed chrámu byl umístěn vlastní maják, který tvořila čtverhranná zužující se věž neznámých rozměrů. Výška této věže bývá odhadována mezi 60 a 80 metry.

Rhódský kolos

Bonus: Doba trvání slavnostního pochodu se sníží o 10%

Legenda:

Rhódský kolos byla bronzová socha starověkého řeckého boha Hélia postavená u přístavu na ostrově Rhodos. Vystavěli ji v letech 304 - 292 př. n. l. obyvatelé ostrova, kteří tak chtěli bohu poděkovat za pomoc při odražení invaze Démétria Poliorkéta, syna makedonského krále Antigona I. Monofthalma. Prodali ukořistěné válečné vybavení za 300 talentů a za ně se rozhodli pořídit tuto kolosální sochu.[1] Díky své výšce přes 30 metrů se Rhódský kolos stal nejvyšší sochou starověku a zároveň jedním ze Sedmi divů světa.

Stavitelem kolosu byl Chárés z Lindu. Stavěl jej tak, že jej obkružoval tunami písku a štěrku, aby zakryl její dosavadní podobu. Když sochu po 12 letech dostavěl a odhalil, nesetkalo se jeho dílo s obdivem všude. Někteří Rhoďané si mysleli, že by tato gigantická socha mohla boha rozzlobit, a to tak, že by společně s ní mohl svrhnout i celý ostrov.

Podle některých verzí stál rozkročený nad přístavem a pod jeho nohami proplouvaly lodě. Chodidla by však musela být od sebe vzdálena 12 m a kolos by se v kyčlích rozlomil.[2]

K destrukci sochy došlo v roce 226 př. n. l., kdy se po ničivém zemětřesení rozlomila v kolenou a spadla. Její pozůstatky setrvaly na původním místě až do roku 653, kdy Rhodos přepadli Arabové a odvezli je neznámo kam. Pravděpodobně je posléze roztavili.

Pyramida v Gíze

Legenda:

Egyptské pyramidy jsou zvláštní stavby typu pyramidy, které byly ve starověkém Egyptě s přestávkami budovány od doby vlády panovníka Džosera ze 3. dynastie až do doby prvního krále 18. dynastie Ahmose I.,tedy po dlouhé období přibližně 1 500 let, jako hrobky (případně kenotafy) králů a později také některých jejich významných manželek a matek (podle prozatím neprokázané domněnky rakouského egyptologa Petera Jánosiho měla od 4. dynastie hrobka královny podobu pyramidy jen tehdy, stal-li se její syn panovníkem[2]). Každá z pyramid byla ovšem nikoli samostatnou izolovanou stavbou, ale součástí celého rozsáhlého plánu funkčně (především nábožensky) propojených budov; proto je přesnější hovořit ne o pyramidách, ale o pyramidových komplexech. Jejich standardní součástí, vedle pyramidy samotné, byl v ideálním případě údolní chrám, vzestupná cesta, zádušní chrám a tzv. satelitní pyramida. Jednotlivé stavby se nicméně od sebe mohou značně lišit, a to nejen v architektonických jednotlivostech, ale i koncepčně, což zpravidla vypovídá o proměně náboženských představ. V jejich okolí zejména za Staré říše vznikaly rozsáhlé nekropole s hrobkami členů královské rodiny, dvorních hodnostářů a jiných příslušníků společenské elity. V době Nové říše se motiv pyramidy, ovšem bez doprovodných staveb, stal součástí pohřební architektury soukromých hrobek.

Mauzoleum v Halikarnassu

Mauzoleum v Halikarnassu nebo též Mausólovo Mauzoleum či Mausólova hrobka (řecky Μαυσωλεῖον Ἁλικαρνασσεύς, Μαυσωλεῖον τοῦ Ἁλικαρνασσοῦ) je jedním ze sedmi divů světa. Byla to hrobka, kterou nechal vybudovat perský satrapa Mausólos se svou ženou a sestrou Artemísií. Byla vybudovaná v letech 353-350 př. n. l. v Halikarnassu (současné Bodrum v Turecku).

Stavba byla navržena řeckými architekty Satyrem a Pýtheem. Byla asi 45 metrů vysoká[1] a na každé ze čtyř stran zdobená reliéfy, každým vytvořeným jedním ze čtyř řeckých sochařů: Leocharem, Bryaxem, Skopem a Timotheem[2][3]. Dokončená stavba byla považována za triumf estetiky a jako taková byla Antipatrem ze Sidónu zařazena do seznamu Sedmi divů světa.

Stavba byla tak velkolepá, že slovo mauzoleum přešlo do obecného významu jako označení pro jakoukoliv velkou hrobku, ačkoli původně spojení slov Mausól - eion znamenalo (stavba) věnovaná Maussólovi.

Artemidin chrám v Ephesu

Legenda:

Artemidin chrám v Efesu známý též jako Artemision byl vybudován kolem roku 550 př. n. l. ve městě Efesos na pobřeží Malé Asie.

Artemidin chrám, postavený v jónském řádu, měl obdélný půdorys o rozměrech 115 x 55 metrů. Střední uzavřená cella obsahující sochu bohyně Artemis a zdobená drahokamy a vzácnými kovy. Cella byla obklopena celkem 125 štíhlými, 18 metrů vysokými jónskými sloupy, které cellu obíhaly ve dvou řadách. Výzdobu doplňovala také řada reliéfů. Ve své době byl chrám nejen jednou z největších staveb řeckého světa, ale byl také považován za jednu z jeho nejkrásnějších staveb a takřka normu jónského architektonického řádu. Proto byl prohlášen za jeden ze sedmi divů světa. Chrám nesloužil pouze kultu bohyně, ale také jako dobové obchodní centrum.U Řeků byla Artemis původně ochránkyní zvířat, a to jak domácích, tak divokých. Později se její působnost rozšířila a stala se dárkyní vláhy a rosy a ochránkyní lesů, hájů a polí.V Efesu vzniklo první větší město asi v 12.nebo 13.století před n.l.

Socha Dia v Olympii

Legenda :

Diova socha v Olympii byla monumentální, asi 13 m vysoká socha, kterou v roce 433 př. n. l. vytvořil řecký sochař Feidiás. Nacházela se v Diově chrámu v Olympii a společně s ním byla považována za jeden ze sedmi divů starověkého světa. Na konci antiky byla v roce 394 našeho letopočtu přenesena do Konstantinopole, kde byla pravděpodobně roku 475 zničena při požáru.

Kultovní socha vládce bohů Dia byla vyrobena ze slonoviny tzv. chryselefantinovou technikou, vlasy a šaty byly ze zlata. Trůn z cedrového dřeva byl zdoben zlatem, ebenem, slonovinou a drahokamy. Jádro sochy bylo dřevěné. Zeus držel v levé ruce berlu s orlem na vrcholu, v pravé ruce měl sochu bohyně Niké. Ve vlasech měl věnec olympijského vítěze. Dílo zdobily četné mytologické výjevy - smrt Niobiných dětí, kentauromachie, amazonomachie a zrození Afrodity.